V roce 2016 proběhla v rámci států Evropské unie anketa, která si kladla za cíl zjistit nejoblíbenější zájmovou činnost jejích obyvatel. Šlo pochopitelně jen o relativní průzkum, který ovšem přinesl zajímavé výsledky. Nejrozšířenější evropské hobby je údajně grilování.
Dnes se s grilovačkou můžete setkat od jara do podzimu v každé obci. Slouží k tomu zahradní grily nebo skládací kovové konstrukce. Možná ještě někteří z vás pamatují zálibu velmi podobnou – pravidelné páteční opékání špekáčků na ohni na zahradních ohništích, na pionýrských táborech, při kempování a na výletech do přírody – za socialismu byly špekáčky a kabanos vítaným zpestřením nudné životní šedi a víkendovým únikem z reality tehdejšího režimu.

Evropský fenomén zasáhl i Česko

Grilováním nazýváme veškeré tepelné úpravy způsobené pouze tepelným zdrojem, kdy nedochází k macerování potravin v nálevu, oleji, šťávě apod. Tepelným zdrojem však nemusí být jen dřevěné uhlí nebo dřevo, ale i elektrická varná deska, trouba, deska z kamene nebo dokonce plynový vařič. Grilovat se dá leccos, nejčastěji maso a rovněž různé druhy sýrů a zeleniny.

Nejzdravějším způsobem je deska z kamene, většinou jde o žulu, která dobře předává teplo, a je zdravotně nezávadná. Zdravotní plus lze spatřit v absenci přidaných tuků, jde tedy o přínosnější způsob úpravy potravin ve srovnání se smažením.

Zdravotní aspekty

Grilování je pro vaše tělo zátěž, se kterou si během několika dnů, či týdnů poradí. S grilováním je to ovšem jako s kouřením, tehdy rovněž do těla přijímáte polycyklické aromatické uhlovodíky a další karcinogenní látky vznikající v důsledku spalování, jde tedy o to, jak často se této zálibě věnovat. Lékaři doporučují zdravým lidem maximálně třikrát do roka, při onemocnění je však lepší grilovačku si odpustit a upravovat pokrmy v páře nebo vařením.
 

Trnka obecná (Prunus spinosa) se vyskytuje u nás v Evropě, v Asii i Severní Americe jako keř nebo malý strom. Dorůstá do výšky asi dvou metrů. Je z čeledi růžovité. Když ji umístíme do naší zahrady dobře a trochu se o ni staráme, rozhodně žádným křovím nebude!

Kam ji umisťujeme

Protože je nenáročná, můžeme ji zasadit skoro na každé místo dle našeho vkusu. Nebo tam, kam se nám to nejlépe hodí vzhledem k podmínkám naší zahrady. Její hustý porost dovede dobře zakrýt například různé nerovnosti pozemku. Také má bohatý kořenový systém, kterého se dá využít ke zpevnění terénu. Ve volné přírodě vytváří skutečně rozsáhlé neproniknutelné plochy. To jí však doma nedovolíme. Její „údržba“ spočívá především v tom, že ji občas zastřihneme. Použít se dá ve skupině, jako živý plot, ale i jako samostatný strom. Žádné hnojení, zalévání a postřiky nepotřebuje.

Trnka jako krásný prvek ekosystému

Trnka se postará o pestrost druhů, která je na zahradě jistě žádoucí. Oživuje jí to. Láká množstvím svých krásných květů s voňavým nektarem hmyz – včely a motýly. Ten se samozřejmě postará o opylování i jiným rostlinám. Ptákům zase poskytuje bezpečný úkryt hnízda a po dozrání plodů zásobu potravy.

Má i jiné využití

Plody trnky jsou zdravé. Když si z nich připravíme čaj, svému organismu ulevíme při nachlazení nebo při zácpě. Má také močopudné účinky. Pokud chceme nějaké plody sklidit, musíme ale samozřejmě předběhnout ptáky. Trháme je, než přijdou první mrazíky. Jsou ovšem ještě trpké. Ptáci je mají raději přemrzlé. Můžeme je konzumovat syrové, ale také jako výborný džem, víno, likér i pálenku. Každý podle své chuti! Jsou to plody vhodné ke konzervování. Trnková šťáva byla také dříve používána na barvení látek. Ty získávaly po barvení světle modrou barvu, která byla trvalá. Trnkové dřevo je velmi tvrdé. Jeho jádro má hnědočervenou a běl načervenalou barvu. Svými vlastnostmi patří ke dřevům, která jsou vhodná na opracovávání pomocí soustruhu. Používá se například při výrobě holí.

Toť otázka, kterou si snažíme zodpovědět, protože každý, kdo má zaměstnání někdy řešil, že mu práce tak nějak nešla od ruky a čas se vlekl, protože nás práce nebavila, nechodili jsme do ní rádi z mnoha důvodů, třeba jsme neměli dobrý kolektiv, nebo nás zkrátka naše povinnosti a úkoly v práci nebavily, nebo se nám v našem zaměstnání nedařilo a pokazilo se všechno, co se pokazit dalo. Jsou vůbec na světě lidé, které jejich práce baví a berou ji jako svůj koníček? Je vůbec možné brát svou práci a kariéru jako koníček a užívat si tak každou chvíli? Otázka je spíše taková, zda-li je zdravé brát svou práci jako koníček, protože s tím můžeme dospět k mnoha dalším věcem a to nejen k tomu, že nás bude práce bavit, ale také k mnoha problémům.

Samozřejmě existují určitě lidé, kteří svou práci berou jako koníček, protože si hold vybrali něco, co je baví a naplňuje. Pozor! Tady však nastává první problém. Nepřestane nás taková práce bavit, nezmizí chuť do práce po nějakém čase? Nestane se z koníčku přeci jen časem pouze práce, která nám vydělává peníze? Dost možná. Protože práci děláme vesměs každý den, koníčky děláme pouze ve volném čase. Pokud bychom je dělali každý den, přestali bychom se na ně těšit a staly by se z nich spíše povinnosti.

Další kámen úrazu je to, že pokud nás něco až moc baví a my to máme spojeno s prací, je možné, že zezačátku, než nás to tedy přestane bavit, budeme chtít tuto činnost vykonávat mnohem častěji a více, než je třeba, protože při koníčku máme tuto chuť pořád. Je nám líto, že musíme chodit do práce a nemáme tak více prostoru a času například na čtení, cestování, sledování seriálů. Jenže co se stane, když se koníček stane prací? Budeme chtít zprvu tuto činnost provozovat stále. Tím pádem se z nás stanou workoholici a dostaneme se do pasti, protože nás po chvíli přestane práce bavit, nebo se stane pouze povinností. Kdybyste každý den jedli kapra a bramborový salát, tak se na něj na ty Vánoce netěšíte, stejné to je i s koníčkem a prací.