Toť otázka, kterou si snažíme zodpovědět, protože každý, kdo má zaměstnání někdy řešil, že mu práce tak nějak nešla od ruky a čas se vlekl, protože nás práce nebavila, nechodili jsme do ní rádi z mnoha důvodů, třeba jsme neměli dobrý kolektiv, nebo nás zkrátka naše povinnosti a úkoly v práci nebavily, nebo se nám v našem zaměstnání nedařilo a pokazilo se všechno, co se pokazit dalo. Jsou vůbec na světě lidé, které jejich práce baví a berou ji jako svůj koníček? Je vůbec možné brát svou práci a kariéru jako koníček a užívat si tak každou chvíli? Otázka je spíše taková, zda-li je zdravé brát svou práci jako koníček, protože s tím můžeme dospět k mnoha dalším věcem a to nejen k tomu, že nás bude práce bavit, ale také k mnoha problémům.

Samozřejmě existují určitě lidé, kteří svou práci berou jako koníček, protože si hold vybrali něco, co je baví a naplňuje. Pozor! Tady však nastává první problém. Nepřestane nás taková práce bavit, nezmizí chuť do práce po nějakém čase? Nestane se z koníčku přeci jen časem pouze práce, která nám vydělává peníze? Dost možná. Protože práci děláme vesměs každý den, koníčky děláme pouze ve volném čase. Pokud bychom je dělali každý den, přestali bychom se na ně těšit a staly by se z nich spíše povinnosti.

Další kámen úrazu je to, že pokud nás něco až moc baví a my to máme spojeno s prací, je možné, že zezačátku, než nás to tedy přestane bavit, budeme chtít tuto činnost vykonávat mnohem častěji a více, než je třeba, protože při koníčku máme tuto chuť pořád. Je nám líto, že musíme chodit do práce a nemáme tak více prostoru a času například na čtení, cestování, sledování seriálů. Jenže co se stane, když se koníček stane prací? Budeme chtít zprvu tuto činnost provozovat stále. Tím pádem se z nás stanou workoholici a dostaneme se do pasti, protože nás po chvíli přestane práce bavit, nebo se stane pouze povinností. Kdybyste každý den jedli kapra a bramborový salát, tak se na něj na ty Vánoce netěšíte, stejné to je i s koníčkem a prací.