Možná Vaše dítě letos dělalo přijímací zkoušky na střední školu či gymnázium. Možná Vaše dítě letos dělalo maturitu. Možná mladší dělalo přijímačky a starší maturitu. Jak to zvládli? A co jste jim za to koupili? Je to poněkud indiskrétní otázka? Ale no tak. Dítě přece čeká za svůj výkon odměnu. Za přijímací zkoušky si zaslouží nový model iPhonu a za maturitu si zaslouží vlastní auto. Nebo snad na to máte jiný názor?

Tak to dnes prostě je. Dříve rodiče pozvali po přijímacích zkouškách dítě maximálně na pohár do cukrárny, za maturitu mladý dospělý získal maximálně šperk na památku a o ten celý život pečoval, protože to byla vzpomínka na rodiče. Dnes je běžné, že úspěšní studenti dostávají dary v hodnotě desítek tisíc korun a výjimkou není například ani pořízení bytu. Pokud dítě nedostane od rodičů také nákladnou odměnu, například z toho důvodu, že rodiče buď nejsou tak finančně zajištěni, nebo ho prostě nehodlají přeceňovat, vnímají to jako velkou křivdu.
Samozřejmě ocenění a snad i odměna za úspěšné ukončení vzdělání má své místo. Měla by mít ovšem spíše být formou vyjádření respektu. Dostat se na střední školu nebo ji ukončit je přece především samo o sobě nesmírnou hodnotou a dítě by si to mělo uvědomovat. Odměna bez ohledu na její cenu je pak jen příjemným bonusem navíc.

Vzdělání bohužel i dospělí lidé převádějí do roviny materiální často i dospělí. Vzdělání měří podle zisku a výhod, které jim to přinese, podle prestiže a často je vzdělání cestou k tomu, aby se lidé cítili nadřazeni nad ostatní. Můžeme se pak divit mladým, že i jejich přístup ke vzdělávání je pak nutně pokřivený?
Samozřejmě každého zajímá, zda daná profese je lukrativní a nabízí důstojné živobytí, ale není to přece to nejdůležitější. Navíc vzdělání má především člověka kultivovat a zušlechťovat a na to bychom měli myslet především.