Někdy si člověk říká, proč by to tomu nebožátku dělal. Vždyť co bude mít to dítě za život, když mu nikdo nedá kyselý bonbon? Vždyť bude naprosto trpět, když ostatní budou mít Snickers a on ne.


My říkáme – BLBOST

Často se stává, že lidé reagují až podrážděně, když odepřete dítěti sladkosti. Jakoby se snad stal konec světa. Přece máme tak krásně zažitou skutečnost, že dítě + sladkosti = naprostá blaženost. Kdo by chtěl narušit takovou krásnou souhru, ten aby si rovnou podepsal umrlčí list, protože se na něj slétne řada maloměstských slepic, které budou klovat a klovat. Teď ale narovinu – co se vlastně stane, když tomu dítěti tu sladkost nedáte? Naprosto nic. Dítě to oželí, to ano, možná bude i řvát, ale možná jednou pochopí, proč to děláte. Samozřejmě, pokud se jedná o nějakého Mikuláše nebo Velikonoce, tak dejme tomu, že sladkosti k těmto svátkům patří a tak je dobré vždycky přidat nějakou výjimku. Ale proč by mělo dítě jíst kupu sladkého každý den?

Často si ani neuvědomuje, jakou past na ně šijeme

Nejde tak ani o to, že jsou sladkosti napuštěné kdovíjakými éčky a že cokoliv, co má co dělat s dětmi, je vlastně jenom čistý rafinovaný cukr a nějaké barvivo, ale jde spíše o to, že s nadbytkem cukru se děje řada nemilých věcí v těle dítěte. Kromě zvýšené roztěkanosti a nepozornosti mohou nastat také vážnější problémy, pokud dítě konzumuje sladkosti každý den. Často si říkáte, proč je tolik dětí v dnešní době diagnostikováno s poruchou pozornosti či s nějakým jiným typem poruchy?

Protože je rodiče a prarodiče a vlastně všichni okolo ládují sladkostmi každý den od útlého věku. Malým dětem do 3 let by možná průmyslové sladkosti neměly vůbec přijít do pusy. Ono je ale těžké o něčem tak zažitém psát, protože se vždycky setkáte s vlnou kritiky popsanou v prvním odstavci. Pokud jste ale jeden z rodičů, který se rozhodl, že u svých dětí udělá změnu – vydržte a nepolevujte.